Rostlinstvo

Jak už bylo řečeno, příroda Kokořínska, k níž patří i Nedvězí a jeho nejbližší okolí, je velmi rozmanitá, a tím i zajímavá především tím, že se častl silně váže na pískovcovou oblast a vyskytuje se jenom zde na Kokořínsku. Taková místně vázaná společenstva, která se jinde nevyskytují, se nazývají endemitská. Tvoří ji soustava organizmů někdy i běžných, ale často chráněných a silně, mnohdy i kriticky ohrožených. V krajině skal si právě uvědomíme, že omezení výskytu nebo zánik jedné populace může vyvolat řetězovou reakci, která silně ovlivní i okolní populace a v nejhorším případě může způsobit i jejich zánik.

Lesy okolí Nedvězí jsou především smíšené tzv. „borové doubravy“ s lípou, javorem i bukem. Na skalních hranách údolí najdeme „reliktní bory“, které jsou druhově chudé s výskytem lišejníků a vřesu, tudíž vázané i na mělkou půdu.

V horních polohách vrchu jsou lesy smíšené a na podzim tak dovedou překvapit svou barevností.

Nad Osinalickou roklí, která ze západu obkružuje vrch Nedvězí, se sklánějí mohutné buky. Cesta po samotném dně rokle v některých návštěvnících prý vzbuzuje úzkost, což ocení především věční romantikové.

Zajímavá jsou tzv. „pionýrská společenstva“, která osidlují nehostinná stanoviště. Na hranách pískovcových skal najdeme rozchodníky a vřes obecný s brusnicí borůvkou. Na samotných skalách se daří kapradinám – osladiči obecnému i sleziníku červenému. Ve štěrbinách skal bychom našli drobnou kapradinku vláskatec tajemný – který vypadá jako kompaktní porost mechu.

Vegetace Kokořínska, a platí to i v okolí Nedvězí, tak jak ji známe, je z valné většiny podmíněna dlouhodobou činností člověka. Mírnější svahy kopců, ale i údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často používány jako políčka nebo pastviny. Často vznikala i terasovitá políčka, která byla podobně jako svahy osázena i ovocnými stromy - vysokokmeny.

Vejlímek červený - stará odrůda jabloně, jejíž kořeny sahají až do středověku.

Okraje polí osazovali dříve místní hospodáři ovocnými stromy, převážně jabloněmi, švestkami a třešněmi - z dnes už přestárlých stromů jsou často strašidelná torza.

Okraje polí a celé neobhospodařované louky jsou dnes ohroženy tzv. sukcesí. Po opuštění luk nebo při nedokonalém hospodaření na krajích polí se v nich začínají šířit jiné druhy rostlin, které vytlačují původní rostlinstvo. Podle povahy sousedícího lesa nebo charakteru půdy se postupně šíří například ostřice a rákos, postupně i keře,  jako jsou šípky, trnky, hlohy a lísky, ale i stromy – buky, břízy, jasany, borovice černá, javory i olše. Volné plochy se tak postupně mění v křoviny a postupně v lesní porost.

Takto probíhá celý proces invaze jiných rostlin do neobhospodařovaných luk a polí.

Některá pole byla v letech padesátých většinou s malým úspěchem zalesňována (část vpravo) a pod jejich hranami se rozšířily buky.

Do bývalých polí se zakusují buky, břízy i duby.

Divoce rostoucí nálety bříz, buků a dubů tvoří místy neprostupné houštiny.

Podzim však rozehřeje všechny barvy na keřích.

Maliník na mezi střezivojické cesty.