Houby

Houbaření je prý sportem Čechů - a je to asi pravda, protože vedle rozhovorů o počasí, nemocech a rodině jsou dalším nejrozšířenějším tématem právě houby. Spojit pobyt ve lese, přiměřený pohyb vhodný pro každou generaci, zažít napětí z objevu a ještě k tomu získat drahocennou surovinu do kuchyně je na houbaření asi to, proč se lidé prodírají lesem a překonávají hory doly. Na Kokořínsku, zvláště na Nevězí se dá všeho nabrat na košíky kromě jednoho - a tím jsou bohužel právě houby. Nedá se samozřejmě říci, že by v regionu houby nerostly, ale to, jak si představuje houbaření většina lidí, se tady prostě nekoná. Vzhledem veliké rozmanitosti terénu, pískovcovému podloží a současným dlouhotrvajícím suchým létům je prostě v posledních dekádách tu hub opravdu málo. Přesto se na www stránkách CHKO Kokořínsko dozvíte, že z hlediska mykologů je naše oblast houbařsky zajímavá a cenná.

Na hřib borový ze dna rokle si nědělají chutě jen houbaři, ale i všelijaká havěť.

Tak hned v zárodku našeho pátrání po houbách se střetávají dvě zcela protichůdné informace - jedna odborně mykologická a druhá, taková ta naše ryze prakticky spotřebitelská. Nás Nedvězany, stejně jako návštěvníky, s největší pravděpodobností bude zajímat otázka druhá.

S plnou odpovědností musíme říce, že houby na Nedvězí jsou velmi tvrdohlavé a vůbec se neřídí okolním hubními společenstvími a jejich zvyklostmi, takže když se vracejí houbaři od Máchova jezera nebo z okolí Obroku či Helfenburku s plnými koši, nedvězské podhoubí se ještě velmi těžce a pomalu rozmýšlí, jestli se letos skutečně probudí, nebo to raději nechá na jindy. Můžeme říci, že naše podhoubí je váhavé, což je jen jemně pojmenování pro lenost.

Muchomůrka červená v lese jistě nadchne svou veselou barvou a svěžestí, ale materiálně založený houbař v duchu a někdy i ve skutečnosti zapláče.

Na konci léta a v raném podzimu potěší i bedla.

Kdo nelituje námahy a v roklích běhá jako kamzík nebo balancuje na hranách strží, je někdy překvapen že objeví hřibovité houby - převážně hřib smrkový a borový, ale také podborováky a babky. Praktického houbaře jistě potěší objev kotrče kadeřavého, muchomůrky růžovky nebo některé z holubinek.

Místní lesy jsou prostě specifické a navíc se místní příroda rychle mění, a tak zatímco v letech sedmdesátých a osmdesátých bylo v lese k mání skoro vždy něco z kuchyňsky vděčných podborováků, po odsíření mělnické elektrárny se snížila kyselost půdy a skladba hub se změnila. Chuťově výrazní podborováci byli vytlačeni právě hřiby smrkovými a borovými, kteří z hlediska kulinářského nepřinášejí takový užitek a navíc jsou v lese mnohem více náchylní k červavění.

Kdo však zná i jiné houby a nebojí se sbírat i v zimě, může svůj vánoční jídelníček obohatit např. uchem jidášovým.

Přesto přeze všechno naděje umírá poslední, takže procházka letním vyprahlým lesem je někdy odměněna zbloudilou houbou, která vyroste všemu navzdory a proti všem a která oživí naši místní chalupářskou bramboračku. Ovšem kdybyste chtěli najít houbu svých snů, podívejte se do on-line encyklopedie našich hub a vyražte do míst, kde opravdu rostou.

Odborný článek o mykologii na Kokořínsku: http://kokorinsko.ochranaprirody.cz/charakteristika-oblasti/mykologie/

On-line atlas hub: http://www.houbareni.cz/houby.php