Doksy

Doksy (něm. Hirschberg nebo Bad Hirschberg) na břehu Máchova jezera jsou je jedno z nejznámějších a nejvyhledávanějších rekreačních středisek u nás.

Doksy vznikly po příchodu německých kolonistů se záměrem českého krále Přemysla Otakara II. chránit obchodní stezky (Mělnická i Žitavská) a čelit vzestupu moci rodu Markvarticů. První písemná zmínka o obci je z královy listiny psané v Písku roku 1264, kdy německým lokátorům Hartvigovi a Konrádovi z Kravař věnoval 100 lánů půdy u potoka nazývaného Doksi. Tato listina byla dlouho pokládána za zakládající listinu budoucího města Doksy. Podle dalších zdrojů se věnovaná půda netýkala Doks, ale Starého Bezdězu, protože mezi již existujícími vesnicemi byla jmenována existující ves Hirschperch. To byl původní německý název vsi, jemuž noví, čeští osadníci dali později jméno Doksy. Český i německý název se s malými dobovými změnami používal do roku 1945.

Dobové pohlednice s pohledem na Máchovo jezero.

Nejvíce rozvoji města napomohl císař Karel IV., od něhož dostaly Doksy významná městská privilegia (soudní pravomoc, týdenní trhy, práva výrečné a mílové) a který v roce 1366[4] či 1367[5] nechal založit Velký rybník s rozlohou 350 ha, který je dnes nazýván Máchovo jezero. V 15. a 16. století došlo k rozvoji oblasti díky zintenzivnění rybníkářství, bylo vybudováno dalších pět rybníků. V roce 1531 jejich hráze protrhla velká povodeň. V období třicetileté války byl kraj popleněn vojsky a později doosídlen Němci.

Radnice a barokní mariánské sousoší z roku 1685 se sochou Panny Marie a čtyř světců – Jana Křtitele, Jana Nepomuckého, Floriána a Antonína Paduánského. Sousoší i radnice jsou na Náměstí Republiky (kdysi Marktplatz).

Na konci 18. století město vyhořelo a statut města ztratilo. Po roce 1800 nastala v českých zemích konjunktura textilního průmyslu. Také v Doksech si syn břehyňského mlynáře a majitel prosperující pily František Wünsche nechal postavit na Továrním vrchu kartounku a pro dělníky v jejím sousedství řadu domků, tzv. Malou stranu. Koncem 19. století se městečko orientovalo na turistický ruch, roku 1867 spojila s okolím město železniční trať. V období tzv. první republiky se Doksům říkalo Severočeské vodní lázně, či Severočeská riviéra. Roku 1928 byla na břehu Máchova jezera vytvořena pláž a po druhé světové válce zde došlo k takřka kompletní výměně obyvatelstva a místních názvů.

Zámek v Doksech, kde v letech 1832 až 1835 pobýval jako nižší úředník valdštejnského panství Eduard Hindl, za kterým sem K. H. Mácha příjížděl. Čeští vlastenci v době vrcholícího máchovského kultu pak okolí začali nazývat Máchův kraj a městskému rybníku dali vzletné jméno Máchovo jezero.

Pohlednice, která ukazuje turisticky zajímavé krásy Doks i místní krajiny.

http://www.doksy.com/; http://cs.wikipedia.org/wiki/Doksy