Mechy, kapradiny a lišejníky

Mechy, kapradiny a lišejníky jsou náhrdelníkem skal, roklí, spár, cest a kamenů nejen na Nedvězí  v jeho okolí, ale celého Kokořínska. Po mnoha diskusích o tom, které rostlinstvo je vedle stromů na Nedvězí nejvýraznější, jsme usoudili, že jsou to právě tyto stálezelené rostliny, které jsou krajkou pískovcových kamenů a dávají krajině její trvalý a snadno zapamatovatelný ráz. Jiné lokality Kokořínska dovedou udivit krásou svých květin, ale Nedvězí je rájem všech, kteří se umí dívat především zblízka - při pozorování mechů a lišejníků a odhalování jejich krásy se návštěvníci budou muset trochu sehnout nebo kleknout a třeba si i nasadit brýle.

Mechy

Mechy botanicky stojí na začátku vyšších (cévnatých) rostlin, ale  mají i mnoho společného s rostlinami nižšími, např. s řasami. Obecně je známo na 10 000 rodů v 700 rodech. My se proto budeme kochat krásou jen největších a nejznámějších. Porosty větších mechů většinou ukrývají mnoho dalších shluků rostlinek mechů, které jsou pro necvičné oko v podstatě neviditelné. Jejich určování pak většinou probíhá pod silným mikroskopem a schopno je ho jen pár odborníků v republice. My máme štěstí, že naše kamarádka RNDr. Lenka Němcová, CSc. je jeden z nich a že nám „mešíky“ ochotně určuje.

Ploník ztenčený.

Dvouhrotec chvostnatý.

Mechy preferují vlhká stanoviště a současně mají také velikou schopnost zachytit a pojmout velké množství vody. Hovoříme o nich jako o pionýrských (průkopnických) rostlinách pro jejich schopnost obsazovat nehostinná místa jako první. Mechy nemají květy a mají i velice zajímavý způsob rozmnožování pomocí mikroskopických výtrusů v podobě prášku, který je ukryt v tobolkách na koncích štětů. Kdo si to ze školy nepamatuje, si může prohlédnout pro osvěžení následující obrázek:

Bezvláska vlnkatá.

Zastavíte-li se v podstatě u jakékoli pískovcové skály nebo kamene, stojí za to se pokochat pohledem na miniaturní svět mechů a na jejich krásnou stavbu a různorodost tvarů lístků, štětů a tobolek.

Kapradiny

O stupeň výše v systému rostlin stojí kapradiny, které jsou také rostlinami nekvetoucími, a proto bychom je v systému ještě před 100 lety našli pod názvem tajnosnubné. Prvohorní kapradiny měly společně s přesličkami mnohem větší rozměry a dorůstaly i do výšky i do 30 metrů a staly se základním materiálem pro dnešní černé uhlí.

Kapradiny se rozmnožují podobně jako mechy, tedy výtrusy, ale navíc již mají cévní svazky a stálý oddenek, kterým se mohou rozmnožovat vegetativně. Výtrusy jsou ukryty většinou v kupkách na spodní straně listů a díky nim se mohou rozmnožovat i pohlavně.

Kapradiny, mechy a lišejníky žijí ve svém mikrosvětě na nedvězských pískovcových skalách společně.

Kapradiny najdeme jak na dně hlubokých roklí, tak na hranách údolí jako podrost lesa, ale i na rovinách pod stromy. Vždy, když projdeme porostem kapradin, uvolní se zvláštní kořeněná vůně s vůní tlejícího dřeva a pocítíme ovlažení vzduchu. Máme tedy šanci se kochat jejich rozmanitými tvary listů a zároveň pozorovat, kde všude jsou schopné se kapradiny uchytit.

Svou tvarovou krásou i barevností nás udivují po celé vegetační období a v zimě v tradičních českých pohádkách, kde je kapradí symbolem tajemné a kouzly opředené rostliny.

Lišejníky

Lišejníky si zaslouží zvláštní pozornost proto, že jsou to symbiotické organizmy, které jsou charakteristické tím, že spolu s nimi pod jednou střechou žijí houby a řasy. Zjednodušeně řečeno – houby svými vlákny poutají vodu s minerálními látkami a řasa pomocí chlorofylu za přítomnosti slunečního záření může převádět fotosyntézou anorganické látky, jako je voda a oxid uhličitý na organické, např. cukry. Díky tomu patří doopravdy k pravým rostlinným průkopníkům, kteří se uchytí na nedostupných štítech hor, ale i vysoko na severu za polárním kruhem, tam kde již není místo pro mechy ani jiné rostliny.

Lišejník otrus na místním pískovcovém kvádru.

Terčovka bublinatá obrůstající větvičku.

Lišejníky jsou považovány za jedny z nejpomaleji rostoucích organizmů, a to i přesto, že dokážou růst i při teplotě pod bodem mrazu.

Lišejník hávnatka prorůstající mechem dvouhrotcem chvostnatým v předjaří.

Lišejníky se živí celá řada zvířat, každý zná soby žijící za polárním kruhem, ale člověk z  lišejníků uměl a umí získat užitek také pro sebe. Povařením ve vodě nebo fermentací v moči je možno vyrobit barvy, ale některé lišejníky byly užívány i jako lék a dodneška jsou součástí celé řady receptur - např. provazovka má antibiotické účinky. Jiný lišejník, pukléřka islandská, se dá využít jako potravina, a tak se konzumovala jako chléb, kaše, polévka i salát, ale je vhodná i pro léčení kašle. Eskymáci vyjímali dutohlávku sobí z předžaludků ulovených sobů a lehce natrávenou ji pojídali, ale z lišejníků se dá vyrobit dokonce alkohol i parfém.

Terčovka otrubičnatá.

Jedna z mnohých druhů dutohlávek a pod ní mech dvouhrotec.

Ke změně stravy a popsaným jídlům z lišejníků se nám asi nebude chtít, takže je budeme raději zblízka okukovat a těšit se z toho, že jako vynikající bioindikátory čistoty ovzduší nám sdělují, že na Nedvězí je čistěji, než bývalo. Když rozumíme řeči přírody, víme, že z kůry slivoní, černého bezu i trnek nám to znovu po letech vzkazuje třeba i lišejník provazovka.

Provazovka na kůře slivoně spolu s terčovkou bublinatou.

Luboš Šejk Peterka

  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Mechy#/media/File:Lifecycle_moss_svg_diagram_ces.svg
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Li%C5%A1ejn%C3%ADk#/media/File:Lichen_cross-section.png

 

Fotogalerie: Mechy a lišejníky