Historie

Kdy byl vrch Nedvězí osídlen, se neví, ale první zmínka o usedlosti na Nedvězí je zmíněna v dědické listině panství Houska z roku 1402 a od těch dob bylo po celá staletí součástí jednoho majetkového celku (Dražejov-Nedvězí-Kluk).

Vzhledem k charakteru krajiny byla celá obec vždy sídelně samostatná a rozprostraněná podél příjezdové cesty, která směřuje k vrcholu kopce, kde se v poslední  chvíli stáčí a obkružuje jej. O její samotné podobě také mnoho nevíme, protože se nestala předmětem zájmu výtvarníků, kteří zejména v 19. století pořídili řadu kreseb místních hradů i zajímavých zákoutí, a tak první nejstarší podoba obce je zachycena na pohlednicích těsně před první světovou válkou a po ní.

Tato pohlednice je asi nestarším zachycením stavu zřejmě ještě před přelomem 19. a 20. století, protože na pozdějších fotografiích už je dům čp. 1 zděný, zatímco zde je ještě roubený (na fotografii nejvíce vpravo).

První, co nás při pohledu na historické fotografie na první pohled upoutá, že ve srovnání s minulostí je dnes krajina téměř nezalesněna a že dříve se všude nacházela větší či menší políčka. Nedvězané se odněpaměti živili zemědělstvím a bojovalo se zde o každý kousek země, kde se dalo něco pěstovat. Podle vyprávění nemnoha pamětníků se zde kromě tradičních zemědělských plodin na prodej pěstovalo ovoce a  chmel.  Třešně, jablka a švestky se tak staly přilepšením k hospodaření a vozily se na trhy až do Prahy, ale ovoce bylo i uskladňováno v místních sklepech v pískovci, které jsou přiměřeně vlhké a tak k dlouhodobému skladování vhodné, a tak se čekalo na zimní zvýšení prodejní ceny. Chmel, dubský zeleňák, se zde pěstoval tak, jak tehdy bylo zvykem - na smrkových tyčích, po kterých se chmel vinul. Na konci vegetačního období se révy chmele odstřihly od země a tyče se vytahovaly ze země a opatrně převážely do chalup, kde se šištice sčesávaly. Načesaný chmel se v jednotlivých chalupách umisťoval do chmelových pater, kde na lískách postupně prosychal a čekal, až o něj projeví zájem některý nákupčí z pivovarů ze širokého okolí. Chmelové tyče pak byly přes zimu schovány pod převisem střech nebo ve stodolách, aby na jaře byly opět zasazeny do země a  mohly na něj být znovu zavedeny jarní výhony. Změnou technologie vaření piva na přelomu 19. a 20. století postupně o tuto dubskou odrůdu chmele přestal být zájem ve prospěch žateckého červeňáku a pěstování chmele na Kokořínsku postupně vymíralo. Na už uvedené pohlednici je možno vpravo dole vidět zbytek takové chmelnice (více o pěstování a kultuře chmele na Kokořínsku pojednává článek o místní lidové architektuře).

Architektura a kolorit obce zcela koresponduje s typickými roubenými podstávkovými stavbami Kokořínska, čehož dokladem jsou i čtyři chráněné památkové objekty. Od května 1958 mezi ně patří čp. 8, 12, 14 a 22, ale vedle nich je zde ještě několik určitě neméně zajímavých roubených staveb.

Chmelová roubenka čp. 8, před kterou byla původně náves -  po terénních úpravách na počátku 20. století byla silnice zapuštěna do skalního masivu a vytvořila tak ohraničený pozemek před stavením. První patro s místnostmi s nižšími stropy a malými větracími okénky bylo určeno k sušení chmele na lískách, odkud se chmel nakládal do zavěšeného žoky pod otvorem pavlače.

Roubenka čp. 12 je tvořena třemi stavbami, z toho dvěma obytnými a stodolou, a tvoří spolu s obvodovou pískovcovou zdí uzavřený komplex.

Roubenka čp. 14 se špýcharem za kapličkou.

Roubenka čp. 14 - z bočního pohledu s jasně viditelnými podstávkami.

Roubenka čp. 22 proti čp. 8.

Zimní pohled na čp. 8 a 22 najednou.

Z oficiální zprávy města Dubé, ke které Nedvězí patří, vyplývá, že "V roce 1869 stálo na Nedvězí 24 domů, v roce 1931 již jen 18 a o 19 let později 15, ale v roce 2001 se počet domů o 2 zvýšil. V přehledu počtu obyvatelstva se odrážejí dramatické události 20. století. Nejvíce obyvatel mělo Nedvězí v roce 1880, a to 136, v roce 1931 to bylo 84 lidí německé národnosti. Po odsunu a novém osídlení je zde v roce 1950 trvale hlášeno 34 osob a o 30 let později již nikdo, domy jsou využívány jen rekreačně. Teprve v roce 2001 je opět na Nedvězí trvale přihlášeno 9 obyvatel."

Vrch Nedvězí má dva přirozené prameny vody - první s poměrně velkou mocností je veřejný a běžně značený v turistických mapách a je možno ho nalézt na východním úpatí kopce, druhý je na soukromém pozemku, ale voda v něm teče jen sezónně. V devadesátých letech přibyl i nový soukromý vrt.

Použité fotografie:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nedvězí_usedlost_čp.22.jpg; http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nedvězí_usedlost_čp.14.jpg; http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nedvězí,_usedlost_čp.8.jpg; ostatní vlastní