Pískovcový fenomén

Hlavním stavebním kamenem celého Kokořínska je pískovec, pískovcovým fenoménem pak označujeme celý souhrn rozmanitých geologických útvarů z pískovce a na ně vázaných rostlinných a živočišných druhů. Už ze školy víme, že pískovec je hornina usazená a je více či méně zpevněná jílovými tmely, tlakem, teplem a různými chemickými reakcemi. Právě ono zpevnění má velký význam při utváření krajiny pískovcových skal, mnohdy až bizarních tvarů.

  • Členitost terénu je způsobena různou odolností jednotlivých (často barevně odlišených) vrstev pískovce, lišící se velikostí zrn a pevností tmele. Odhalené skalní bloky mají tendenci se sloupcovitě i horizontálně rozpadat a sjíždět do údolí. Dlouhodobým odplavováním materiálů tekoucími vodami (např. Pšovkou nebo Liběchovkou) vznikají údolí, zahlubující se do pískovcové plošiny, a na bocích stěn údolí i různé skalní útvary, např. pokličky.

Typická poklička z Kokořínského dolu ze spodního pohledu.

  • Vlivem působení vody a drobných zrnek písku letících ve větru, i větrem samotným dochází k odnosu zrnek pískovce, který ve své mase není jednolitým materiálem. Vzhledem k různé hustotě a uspořádání probíhá eroze nestejnoměrně, čímž jsou tvořeny nepředvídatelné a zajímavé tvary skal. Vlivem mineralizovaných roztoků může dojít k takzvanému „ prokřemenění“ či „proželeznění“ pískovce, který je pak vysoce odolný proti erozi, viditelně vystupuje z měkčích částí pískovcových bloků a tvoří strukturované reliéfy.
 
 
Zvrásněné železité usazeniny erodované větrem a deštěm tvoří fantaskní tvary (Nedvězí).
 
  • Pískovec je hornina dobře propouštějící vodu, která při svém pohybu má schopnost rozpouštět různé minerály. Část této vody prosákne do velkých hloubek, ale část vody se zpětně ve formě krystalů minerálů vysráží buď na povrchu pískovce, nebo pod jeho povrchem. Tyto popsané jevy mohou mít za následek dva opačné jevy: prvním je tzv. „solné zvětrávání“, kdy na povrchu usazené krystalky solí naruší soudržnost skály, která odpadává v tenkých šupinkách; druhým efekterm je to, že jiné minerály (opál, sloučeniny železa) naopak zrnka písku více zpevní a vzniká krusta, která naopak pískovec před rozpadem chrání. Často ale dochází ke kombinaci obou jevů což vede ke vzniků různých útvarů na povrchu skal. Pro Kokořínsko, a tím i oblast Nedvězí jsou typické  především „voštiny“, tedy drobné důlky hustě pokrývající povrch skalních stěn i některých převisů, které tak připomínají včelí plástve, podle nichž dostaly své jméno.

 
Typické skalní voštiny v boční rokli Nedvězí připomínají vybělené kosti (Nedvězí).
 
  • Skály jsou také narušovány činností živočichů a rostlin. Drobný hmyz (např vosičky a včely samotářky) si buduje v povrchu skal své příbytky a způsobuje porušení soudržnosti určitých vrstev. Z rostlin se na modelování povrchu skal podílí především mech a lišejník, které následně umožní uchycení kořínků vyšších rostlin. Rušivá činnost kořenů může časem ze skály uvolňovat i velké bloky a způsobovat skalní řícení. Pro Kokořínsko typická borovice lesní takto "formuje" skalní bloky a tím tvářnost krajiny odnepaměti.
 
Mech a rostliny pokrývají pískovec zejména v stinných údolích; kořeny stromů deroucí se po spárách narušují soudržnost skalních bloků (Nedvězí).
  • Voda, která prosákne pískovcovými vrstvami, se stává vodou pitnou a vyvěrá často v podobě pramenů a studánek na dně údolí a někdy má charakter tlakové (artézské) vody, která se tlačí po nepropustném vyvřelininovém jádru jako např. studánka pod vrchem Nedvězí. Voda prosakující se do údolí tvoří dva hlavní kokořínské mokřady na Pšovce a Liběchovce.

Skalní útvary vzniklé přirozenou cestou bez zásahu člověka dávají často prostor pro fantazii - před Pustým zámkem je možno spatřit toto zvíře...