Máchovou stopou

Chtěli bychom, moc bychom chtěli říci, že když se Karel Hynek Mácha rozhlížel z vrcholu Nedvězí na krajinu, kterou měl tak rád... Musíme si ale poctivě přiznat, že na Nedvězí Mácha nikdy nedorazil - v denících ani v jeho umělecké literatuře o tom není zmínky ani nápovědy, a ani jeho přátelé, kteří později vzpomínali, co s básníkem prožili, se o Nedvězí nezmiňují.
 
Máchovy cesty se tedy sice ubíraly jinudy, přesto velmi blízko. Když se totiž rozhlédneme z vrcholu Nedvězí po krajině, máme skoro celý jeho život jako na dlani. Prostředí Kokořínského dolu s hradem Kokořín a Mšensko se stalo prostředím, kam byl umístěn děj románu Cikáni, Bezděz a Doksy položily místopisný i dějový základ pro neslavnější českou báseň Máj. Houska, Dubá, Starý a Nový Bernštejn, Jestřebí a Ronov jsou „hrady spatřené“. Panorama Českého středohoří připomene cesty na Milešovku, hrad Hazmburk, Košťálov, Střekov i vrch Radobýl nad Litoměřicemi, kde svoji životní pouť Mácha předčasně ukončil.
 
***
 
Poměrně přesně jsou dokladovány dvě cesty kokořínským údolím v létě 1832 a 1833, které se v jeho severním konci stočily na hrad Houska a dále směrem na Doksy.
 
„Poznamenání z cest. 1ho srpna s Hindlem jsme vyšli ráno ve 4 hodiny. Ve 12 hod. byli jsme na Melníku pod zámkem zrovna nad Labem, kde se pojí s Vltavou; ve 2 hodiny jsme byli u kaple sv. Trojice neb sv. Jána. Vyhlídka na hory – Bezděz. V 6 hodin na Kokoříně; odtuď jsme šli na Housku, zabloudivše však zůstali jsme v největším dešti pod šírým nebem v oudolí sv. Vojtěšském as hodinu cesty od Kokořína...
„2. srpna 832. Nevyspalí kráčeli jsme nadmíru krásným oudolím k Housce. Pískové skalíska sem tam jedlemi, smrky a jiným jehličím porostlé stáli nám po pravé ruce, po levé vzhůru do kopce černé lesy, prostředkem hučel jarý potok, sem tam vesnička...  Tak jsme šli vzhůru proti potoku... Brzy nás vlevo vzhůru vesnicí vedla příkrá stezka na Housku. Tak jsme lezli as 1/4 hodiny. Ještě vysoko nad námi ležela Houska; vlevo, daleko za horami a lesy ležela silnice Litoměřická, ves Libšice a nad ní vrch Klč...“ (Zápisník, s. 104)
 
K. H. Mácha si pořizoval na svých cestách obrazy hradů a zámků, jak to bylo v obrozenské společnosti oblíbené. Přestože z dnešního pohledu nebyl velký výtvarník, jsou jeho náčrtky z cest a pravděpodobně doma dopracované kolorované kresby svědectvím nejen o tom, jak v daném okamžiku historické památky vypadaly, ale i připomenutím toho, čím se v mysli zabýval a co prožíval. Zachované obrázky vydané souhrnně dokumentují i cesty, kterými se sám nebo s přáteli vydával - pro nás jsou samozřejmě nejzajímavější právě ty, které podnikl od Prahy směrem na sever, do Středohoří, Českolipsko a Krkonoš. 
 
Z vrchu Nedvězí tak můžeme spatřit místa, která jsou bezprostředně spojena s Máchovým životem nebo jeho dílem:
 
Dubá
Na dohled nejbližším máchovským místem je městečko Dubá, odkud pocházejí kresby zámku Nový Bernštejn a motiv otcovraždy použitý v Máji, o kterém se dozvěděl možná na místě, prvděpodobněji však od svých přátel z Doks. Máchu kromě výjimečně brutálního činu spojeného s nešťastnou láskou, jejímiž aktéry byli sokové v lásce otec a syn, fascinovalo mimo jiné i to, že otcovrah se jmenoval stejně jako on - Ignác - Hynek. Místo otcovraždy je popisováno v úředních spisech jako blízké soše sv. Prokopa v polích za Dubou směrem k Rozprechticím, není však dokladu o tom, že by místo samotné Mácha navštívil. Máchovy další stopy vedou z Dubé přes zámek Nový Bernštejn a Starý Bernštejn na Doksy.
 

Poblíž sochy sv. Prokopa v polích mez Dubou a Rozprechticemi se stal hrůzný čin otcovraždy v pozadí dubským kostelem.
 
Pozdější pachatel, Ignác Schiffner, se zamiloval do dcery dubského kováře, ale jeho otec Antonín Schiffner něchtěl k synovu sňatku svolit. V sobotu 7. května 1774 nedaleko Sviňského dolu  (Saurgrund) jej napadl zezadu odřezkem chmelové tyče, když ho zastihl při práci na chmelnici, jeho tělo ukryl v rokličce, ale byl poměrně rychle odhalen. Dubským bylo podivné zmizení Antonína Schiffnera, a tak po něm podnikli pátrání a našli jeho zmordované tělo. Ignác byl vyzván, aby si vyzvedl otcovo tělo, ale na zasedání městské rady bylo pověřeno několik jejích členů, aby pozorovali Ignácovo chování, protože na radnici se vědělo o vážných rozepřích mezi synem a otcem. Ignác byl pod záminkou, že se bude jednat o okolnostech pohřbu, pozván na radnici, kde z otázek pochopil, že je podezírán ze zločinu a ke svému provinění se přiznal, protože si prý myslel, že se ze svého zločinu vyplatí. Vězněn byl v Mladé Boleslavi a v blízkosti Mladé Boleslavi 19. července po dvou a půl měsících od spáchání zločinu také popraven. Veřejná poprava lámání kolem byla prý poslední svého druhu a tak vzbudila ohlas nejen v kraji, ale i v celé monarchii. (2; str. 48 - 50)
 
Místo sochy sv. Prokopa na historické mapě z 19. století a rokle jako místo úkrytu; dnes na červené turistické cestě.
 
Houska
Hrad přestavěný později na zámek, který Mácha prokazatelně navštívil a nakreslil, uvnitř na prohlídce s největší pravděpodobností nebyl, protože v té době byl zámek zčásti funkční, ale veřejnosti nepřístupný. Patří mezi čtyři hrady spolu s Bezdězem, Pernštejnem a Ralskem, kterými jako body Mácha vymezuje prostor dějiště Máje.

 
Starý Bernštejn (Perstein, Pernstein, Perštejn, Pernštejn)
Nad obcí Vrchovany ční starý hrad, který byl po několik století sídlem místního panstva - Berků z Dubé. Zda jej Mácha navštívil, není jasné, ale každopádně je zobrazen na dvou kolorovaných kresbách.
 
 
Bezděz

Královská dominanta hradu na obzoru stejně jako jeho historie i tehdější tajemnost jeho ruin inspirovala Máchu nejen k několika kresbám, ale i k napsání povídky Večer na Bezdězu.

Hrad Bezděz na Máchových kresbách z roku 1832.

Ralsko (Roll, Rollberg)
zřícenina hradu na vrcholu kopce Ralsko - z výšky 696 m. n. m. je dobrý kruhový rozhled do dalekého okolí, v němž je možno spatřit Ještěd, Hazmburk, Říp, rozhlednu na Vrátenské hoře u Kokořína, Bezděz, Hvozd, Luž, Jedlovou, Klíč. Na skalnatém vrcholku zalesněné hory se nacházejí hradby, zříceniny dvou obytných věží, obvodové zdivo paláce a zbytky zdiva dalších budov, zachovaly se mohutné štítové zdi o tloušťce 5,6 metrů.



Kokořín
Z vrchu Nedvězí je vidět část Kokořínského dolu, ale samotný hrad Kokořín, ves Nový Kokořín stejně jako Mšeno vidět nejsou. V deníku je popisována noc strávená v hradním sklepení a zůstaly i dvě kresby hradu Kokořín.
„Uprostřed ourodné roviny leží hluboké, ouzké, na mnoho mil však dlouhé oudolí...Po obou stranách oudolí strmí vysoké skály... Po levé straně stojí již od vchodu vysoká a příkrá písečná skalina. Mnohý déšť ji rozemlel v rozličné podoby zvířat podivných i zpitvořilých postav lidských... Po pravé straně od východu k západu dolu se táhnoucího písečná skála jest v mnohé kusy nestejné šířky rozervána, a výš a výše po sobě nad oudolí vystupujíc ohromné tvoří sem tam rozvalené stupně...
 
„Asi šest set kroků vzdál od vchodu...rozstoupí se oudolí po levé straně v širší, ale jenom krátký dol. Uprostřed něho stojí vysoká hustě porostlá skála, korunovaná zříceninami starého hradu...(Cikáni)


Doksy (Hischberg, Hiršberk)
Malebné městečko, které je centrem Dokské pahorkatiny, se stalo místem, které je s Máchou spojeno nejvíce, protože Mácha jej navštívil a několikrát zde pobýval. Do Podbezdězí Mácha navštívil spolu za svým přítelem ze studií Eduardem Hindlem, který zde pobýval mezi lety 1832 - 1835 jako nižší úředník valdštejnského panství. Vlastenecká společnost v "Hiršberku" se zde pravidelně scházela a prostřednictvím Hindla se s ní i Mácha seznámil. Přestože ho nezaujal místní zámek, doslova ho uchvátila krajina s rybníkem, tehdy mnohem větším než je dnes, popravčím vrškem a hradem Bezděz v pozadí.
 
„Právě se blížili k městečku Hirschberg zvanému přicházejíce z hory Pernštejnské, kde zříceniny starého hradu prohledavše na čarokrásnou krajinu vůkolní dlouho hleděli...“ (Z prózy Rozbroj světů. Svět zašlý.)
 
„ Od východu nový měsíc vycházel, a veliký Hirschbergský rybník se skvěl polou v slunečné záři, polou ve mdlém světle měsíce. Nad Hirschbergem hustý se dmul kouř... za rozpuklinou jeho stál zřícený hrad Jestřabí, co loď mořská...“ (Z prózy Večer na Bezdězu.)
 
Místní pověsti o loupežníku Pancířovi a Kumrovi, dubský příběh Ignáce Schiffnera a krajina daly základ pro napsání Máje.

 
Ronov
Ronov, zdaleka viditelná zřícenina hradu u Blíževedel a Stvolínek na vrcholu čedičového kužele vysokého 552 m n. m., je jedním ze tří bodů, které vymezily dějiště Máje. Mácha Ronov navštívil, což dokladuje zápis v jeho "hradech spatřených", ale kresba samotná se nezachovala.


Hrad Ronov od Stvolínek od A. Levého (1845 - 1897)

Vřísek / Vítkovec
Hrad Vřísek byl součástí panství Berků z Dubé a byl založen patrně v polovině 14. století, ale osídlen byl snad jen do poloviny století šestnáctého. Později byl tento hrad přestavěn na renesanční zámeček, který snad sloužil jako sídlo majitelům panství před vystavěním barokního zámku v Zahrádkách. Pak byl využíván jako výletní místo, protože se stal centrem obory. O Máchově pobytu na Vítkovci se mnoho neví, ale předpokládá se, že tam mohl dost dobře přenocovat.



Vřísek u Holan, asi 1832 nebo  1833
 
Milešov, Hazmburk, Košťálov a Helfenburk
patří mezi hrady spatřené již při cestách v letech 1832 a 1833 i za krátkého pobytu v zaměstnání v Litoměřicích v roce 1936.
 
„Já jsem už v sobotu neměl žádné peníze, ale znenadání mě pozval p. justiciér k obědu na neděli, protože jsem musil do Milešova na komisi odpoledne, dal mi zapřáhnout a já jsem jel dvě míle s postiliónem až do Milešova.“ (Z dopisu rodičům a bratrovi z 2. listopadu 1836.)

„K mému vybídnutí totiž vyžádal sobě Mácha od svého šéfa dovolenou na jeden den a účastnil se cesty na Milešovku... Jeli jsme přes Lovosice až k úpatí hory a postupovali namáhavě po cestě tehdáž ještě málo upravené až na vrchol...“ (A. Pfleger Kopidlanský, Ze vzpomínek starého vlastence.)



Skalka a Košťálov v Českém středohoří, asi 1833; Helfenburk u Úštěka, asi 1832.
 

Litoměřice a Radobýl

Po úspěšných právnických studiích získal Mácha své první místo v Litoměřicích jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase. Litoměřice byly tehdy krajským městem a tak v nich byl i krajský soud, což dávalo příležitost k vedení soudní pří řadě právnických kanceláří. K. H. Mácha přišel do města pěšky v poněkud neobvyklém, ale pro sebe tak typickém oblečení, že Litoměřičané, kteří čekali zrovna ten den významnou státní návštěvu, si jej prostě spletli a aplaudovali. Pronajal si malý pokojík v domě Na Vikárce na protilehlém Dómském pahorku, odkud bylo vidět dodaleka - od Řípu až po Milešovku.


Litoměřice od východu v roce 1856 na malbě Friedricha Wachsmanna


Dům Na Vikárce s pamětní deskou, kde je dnes Památník Karla Hynka Máchy, a tentýž dům z opačné strany s okny, kterými je vidět západní část Českého středohoří s výrazným panoramatem hradu Hazmburk.
 
„Byt můj v Litoměřicích jest jeden z nejpěknějších...Celé první poschodí, dva pokoje, na kopci, právě nad Labem. Z jednoho okna vidím k východu proti řece k Melníku, přes pevnost atd. Ze 3 oken hledím od pevnosti...až k Radobýlu, a Hanžburek – náš svatý Hanžburek /Házmburk/  mi kouká všemi okny až do postele...a ten černý Košťál na obzoru plameného nebe při západu slunce, a ty modré hory – a ta rovina – ty skupiny stromů po ní – a ty vinice kolem, v nich ty bílé domky – a to Labe pode mnou – a Hanžburek...a posledním oknem vidím na půlnoc do Litoměřických hor k Auši /Úštěk/...“ (Z dopisu Hindlovi 9. října 1836.)

„Večer ležel jsem na Radobýlu v neděli, na jednom velkém vrchu za Litoměřicemi, už bylo tma; v tom vyšel v Litoměřicích oheň.“ (Z dopisu rodičům a Lori, 21. a 24. října 1836.)

Podle zápisu deníku z vcholu Radobýlu běžel do Litoměřic a aktivně se účastnil hašení stodol v Dlouhé ulici, za což od svého zaměstnavatele dostal později vyhubováno. Zvířená voda s bakteriologickou nákazou, kterou se na střeše stodoly, kde rozkročmo seděl, poléval i pil a fyzické vypětí po době velmi skromného života v Litoměřicích, způsobily rychlé a tragické onemocnění. Po krátké nemoci zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí Brechdurchfall, tedy cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy. Protože byla obava ze šíření nákazy, bylo jeho datum úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno datum úmrtí již 5. listopadu. Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836 ve tři hodiny odpoledne za přítomnosti Máchova bratra Michala. Máchovy ostatky zde byly uloženy na téměř 102 let.



Původní Máchův hrob na litoměřickém městském hřbitově.
 
Když po Mnichovu hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října 1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny do Prahy. Druhý Máchův pohřeb 7. května 1939 na vyšehradském hřbitově se stal národní manifestací proti nacismu.
 


Dnešní Máchův hrob na Vyšehradě.



Máchovská literatura:
 
1. Bohumil Mráz, Karel Hynek Mácha: hrady spatřené, Praha, Panorama 1988.
2. Josef Panáček – Jaromír Wágner, Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje, Severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem 1990.
3. Jaromír Wágner, Karel Hynek Mácha v dějišti svých Cikánů, Česká Lípa  1996.